Kliknutím na obrázek u knížky zjistíte, jestli je v knihovně k dispozici.
Sochorovská, Valeria: Hugo Haas
Když v roce 1964 přijel Hugo Haas na svou první – a zároveň poslední – poválečnou návštěvu do Prahy, oslovovali ho lidé na ulici a vítali ho domů. Ani čtvrtstoletí nevymazalo z paměti lidí tvář oblíbeného herce českého filmu třicátých let. Představitel řady komických postav českých filmových veseloher, ale také – a to především – vynikající divadelní herec. Hrál také v Národním divadle, často stejné role jako později na plátně. Například svého nejslavnějšího doktora Galéna v Bílé nemoci.
Junek, Václav: Herec Antonín Novotný
Znají jej všichni skuteční fandové českého filmu. Mladý, elegantní, víc než pohledný, výjimečný a zjevně inteligentní Antonín Novotný, filmový milovník evropského formátu, za sebou zanechal nesmazatelnou stopu. Na jeho role v sedmadvaceti celovečerních filmech nelze zapomenout. Rolím dodával půvab svým uhlazeným zjevem, klidným, milým hlasem i trošku melancholickým pohledem v očích. Proč doopravdy odešel od filmu? V knize naleznete odpověď nejen na tuto otázku.
Hedvábný, Zdeněk: Ladislav Pešek
Vlastním jménem Ladislav Pech, hercem po „meči i po přeslici“, stál poprvé na divadelních prknech jako čtyřletý. Přihlásil se na konzervatoř, i když rodiče si přáli pro syna solidní povolání. Jeho doménou u filmu, na rozdíl od divadla, zůstal žánr komediální. Například role rošťáckých septimánů Čuřila a Kulíka z legendárních studentských filmů.
Měl také velké množství obdivovatelek, které po každém představení na něj před divadlem čekaly.
Jiras, Pavel: Oldřich Nový – obrazový životopis
Originální fotografie a zasvěcený komentář tvoří obrazovou publikaci se zaměřením na život a dílo herce Oldřicha Nového. Její předností je množství dosud nepublikovaného materiálu. Životním krédem legendy českého filmu bylo: “Smích je kořením života, a dokud se člověk dovede smát, je živ. Až se začnou všichni lidé na sebe usmívat a přestanou si kopat jámy, pak bude na světě blaze. “ Podle něho žil, tvořil i jednal.
Beneš, Svatopluk: Být hercem
Oblíbený filmový milovník, Svatopluk Beneš, stanul poprvé před kamerou již v šestnácti létech. I přes otcovu nevoli odchází z gymnasia na Státní konzervatoř v Praze a během válečných let, se dokonce stává největším objevem českého filmu. Romantický milovník, později mistr rolí vedlejších, v nichž mistrně nahrává hrdinům filmů komediálních i vážných. Noblesní a zároveň nesmírně laskavý, což dokazoval ve filmech pro děti.
Marvan, Jaroslav: Nejen o sobě
Vždy pečlivý, zodpovědný, perfektně připravený, lpějící na minutové přesnosti. Konzervativní ve zvycích a decentní i v oblékání. Marvanova herecká dráha přežila tři režimy, aniž by nějak utrpěla. V každém si dokázal uchovat svoji lidskou tvář a svoji pověst. Jaroslav Marvan vzpomíná nejen na své divadelní začátky, ale i na blízké kolegy. Seznámíte se i s jeho činností v Divadle Vlasty Buriana, kde se osvědčil jako jeho výborný „přihrávač“ a to i v jeho filmech.
Laňka, David: Zdeněk Štěpánek: něžný bouřlivák
Mistr, k jehož umění vzhlížejí stále nové herecké generace a majitel znělého hlasu, který v jednu chvíli zněl jako hurikán, aby se vzápětí naladil na jemnou lyrickou strunu, z níž srdce usedalo. Právě jeho hlas informoval český národ prostřednictvím rozhlasu o podepsání mnichovské dohody. Před filmovou kamerou se objevil již v éře němého filmu. Ve filmu třicátých a čtyřicátých let hrál různé velké a hlavní postavy. Filmy Zdeňka Štěpánka takřka bez výjimky patří do zlatého fondu české kinematografie.
Tunys, Ladislav: Dobrák od kosti Jindřich Plachta
Začínal v kabaretech jako klepna Vůněslava Acetylénová. V divadle Vlasty Buriana si dokonce získal přízeň publika a stal se konkurentem i Burianovi. Ve filmu vytvořil plejádu nezapomenutelných tragikomických figur. Několikrát dostal nabídku stát se členem Národního divadla. Pro svou vrozenou skromnost, ji vždy odmítl. Až v letech 1948 – 1949 v Národním jednu sezonu působil. V nezapomenutelných filmových rolích je vidět Plachtův charakteristický nesmělý projev a hluboká lidskost.
Junek, Václav: Čeněk Šlégl: celoživotní jízda špatnými vlaky
Dlouholetý člen Divadla Vlasty Buriana se ve filmu objevil již v roce 1919, naposledy v roce 1941. Hrál postavy aristokratů, velkoprůmyslníků či gremiálních radů. Kdo by neznal jeho hraběte Kocharowského. Vyzkoušel si rovněž roli filmového i divadelního režiséra. Za okupace se stal členem kolaborantské a nacistické organizace Vlajka. Učinil tak kvůli skutečnosti, že jeho zeť byl Žid a jeho rodina byla ohrožena. Postoje za protektorátu pouze dovedně předstíral – prokazatelně zachránil několik lidských životů.
Kratochvíl, Radim: Theodor Pištěk
Tento rekordman českého filmu, pocházející s rodiny spjaté s „prkny, co znamenají svět“, natočil přes tři sta filmů!
S průpravou z rodinné divadelní arény se vydal k filmu, který ho fascinoval. A i když na plátně ve svých pozdějších rolích nepůsobí jako milovník, měl úspěchy u žen. Jeho manželkou byla filmová kráska Máňa Ženíšková. Za okupace vystupoval jen v divadle, aby ho jako eso zdejší kinematografie nenutil nikdo ke stykům s nacisty. Poslední snímek, ve kterém hrál, byla Princezna se zlatou hvězdou.